Společenský přínos manželství – nejen „výběrový efekt“

Řada studií po celém světě ukazuje, že lidé žijící v manželství jsou ve srovnání s nesezdanými páry:

·         šťastnější,

·         zdravější a žijí déle,

·         více vydělávají, jsou pracovitější a více naspoří.

Podle Waite&Gallagher (2000) jsou pozitivní přínosy manželství a ochrana, kterou poskytuje, z velké části důsledkem „závazku“. Dlouhodobý závazek umožňuje párům riskovat „specializaci“ rolí v domácnosti nebo jejich opuštění, je-li to nezbytné. Je to účinné uspořádání, pokud jde o čas, stres a peníze. Závazek také motivuje páry, aby jeden na druhého dávali pozor. Tyto dva faktory do značné míry vysvětlují také jejich vyšší úroveň zdraví a bohatství. Manželé také mají větší společenskou i finanční podporu od obou svých širších rodin.

Nedávné dlouhodobé studie testovaly hypotézu, že jsou sezdaní lidé prostě šťastnější, zdravější a bohatší – tzv.„výběrový efekt“ (tj. zda jsou manželé šťastnější kvůli manželství samotnému nebo kvůli tomu, že v manželství jsou právě lidé zdravější, bohatší atd.. Výběrový efekt je někdy zřejmý, ale někdy ne. Je jasné, že manželství přispívá kauzálně jak k přínosům tak k ochraně. Mnohé studie, jako ty o nichž je řeč níže, začínají s velkou skupinou, od níž se získají základní informace. Po letech lze počáteční rozdíly – jako je vzdělání, rasa, pohlaví, společensko-hospodářské postavení, zdraví a spokojenost – jako statistické faktory vyloučit a ukázat na to, jak k tomu, že se lidem daří dobře, přispívá samotné manželství.

·         Navzdory nepříjemným tlakům, ke kterým v manželství často dochází, mají sezdaní lidé mnohem větší pravděpodobnost být šťastní a mnohem menší pravděpodobnost být nešťastní než jakákoliv jiná skupina lidí.

·         10 let probíhající studie 14 000 dospělých v USA zjistila, že byl manželský stav jednou z nejdůležitějších předpokladů štěstí (Davis, 1984). Tato skupina byla nedávno znova dotazována. 40% sezdaných řeklo, že byli v životě „šťastní“, oproti pouhým 15-22% jakýchkoliv nesezdaných lidí – ať už žijících odděleně, rozvedených, žijících v konkubinátu, ovdovělých nebo svobodných. Podobně pouze 7% sezdaných uvedlo, že byli „nepříliš šťastní“ oproti 13-27% ostatních nesezdaných (Waite, 2000).

·         Dlouhodobá studie duševní pohody ukázala, že se duševní zdraví po uzavření sňatku podstatně a trvale zlepšuje. Podobně rozvod nebo rozchod působí výrazné zhoršení duševní pohody, zejména u žen. Studie byla navržena tak, že „efekt výběru“ byl vyloučen (Marks&Lambert, 1998). Podobná 7-letá studie vyloučila možnost, že by zjištěné nižší podíly alkoholismu u vdaných žen a depresí u ženatých mužů byly způsobeny efektem výběru (Horowitz et al, 1996).

·         Manželství je dobré pro vaše zdraví. Sezdaní lidé s menší pravděpodobností trpí dlouhodobými nemocemi (Murphy et al., 1997) a s mnohem menší pravděpodobností umírají v nemocnicích jako pacienti chirurgických oddělení (Goodwin et al., 1987).

·         Manželství vám pomáhá déle žít. Typická dlouhodobá studie 6000 rodin, která vzala v úvahu různé sociálně-ekonomické proměnné jako rasu, vzdělání, bydliště, děti a příjem, zjistila, že vdaná žena ve věku 48 let má 8% pravděpodobnost, že zemře před 65 rokem svého věku, zatímco rozvedená žena 18%. Ženatý muž ve věku 48 let má pravděpodobnost 12%, že zemře dřív než mu bude 65, rozvedený muž 35%. Velký rozdíl byl mezi sezdanými a nesezdanými lidmi, a nikoli mezi lidmi, kteří žili sami a těmi, kteří nežili sami (Lillard&Waite, 1995).

·         Společenská podpora je jedním z důvodů lepšího zdraví v manželství, lepší duševní pohody a imunity (Ross et al., 1990; Kiecolt-Glaser et al., 1993). Rozdíl je přitom markantnější u mužů, protože u svobodných mužů je pravděpodobnější rizikové chování, jako kouření a pití. Z omezení rizikového chování díky manželství ale teěží jak muži, tak i ženy (Bachman et al.,1997).

·         Ženatí muži jsou úspěšnější. 10-40% „prémie k platu“ (platu navíc), které dostávají ženatí muži ve srovnání s neženatými, jsou „jedním z nejlépe dokumentovaných fenoménů ve společenských vědách“ (Waite&Gallagher, 2000).Tento jev je společný téměř všem vyspělým zemím (Schoeni, 1995). V průměru je např. plat ženatých mužů v USA o 30% vyšší než neženatých, což je srovnatelné s vlivem, který má na plat vysokoškolské vzdělání. Růst platu začíná v roce před svatbou, pokračuje během manželství a ztrácí se po rozvodu, i když bereme v potaz ostatní faktory (Daniel, 1995).

·         Sezdaní lidé více naspoří. Sezdané páry v USA měly ve svých 50-tých a 60-tých letech zhruba dvojnásobný majetek na osobu ve srovnání s ostatními (rozvedenými, ovdovělými a ostatními nesezdanými) lidmi. V pětiletém období oddaní lidé šetřili rychleji, i když se bralo v úvahu vzdělání a zdraví. Vyšší příjmy přitom představují  jen méně než třetinu rozdílu v majetku. (Smith, 1995).

·         Manželství zbavuje lidi bídy. V rodinách bez vyššího vzdělání v USA je 40% svobodných matek chudých ve srovnání s 12% vdaných matek. V rodinách s vyšším vzděláním je chudých 12% svobodných matek ve srovnání se 3% vdaných. (McLanahan&Sandefur, 1994).

V nedávno vydaném časopise pro manželské páry ve Velké Británii „MarriedLIFE“ byly publikovány výsledky výzkumu o přínosech manželství pro zdraví. Citované studie však smísily dohromady manželství a kohabitující páry, což by naznačovalo, že jde o totéž. Není.

Odhaduje se, že ve Velké Británii spolu žilo už před svatbou 70-90% párů vstupujících do manželství. Má se za to, že společný život před svatbou je dobrou zkouškou vztahu. Mnozí z toho udělali závěr, že ke sňatku není vůbec důvod. Důkazy svědčí o tom, že pravý opak je pravdou.

·         Kohabitující páry mají mnohem větší pravděpodobnost rozpadu než manželství. Střední doba trvání kohabitace ve Velké Británii je méně než 2 roky. Pouze 4% jich trvá déle než 10 let (Ermisch & Francesconi, 1998). 84% kohabitujících párů ve Velké Británii se rozpadne během 5 let (Kiernan & Estaugh, 1993). Nesezdaní rodiče se rozcházejí s 4-5x větší pravděpodobností než sezdaní rodiče (Boheim & Ermisch, 1999; Lindgren, 1997). Do 5 let po narození dítěte se ve Velké Británi rozešlo 8% sezdaných rodičů, na rozdíl od 52% nesezdaných a 25% těch, kteří se vzali až po narození dítěte (Kiernan, 1999).

·         Kohabitace před svatbou zvyšuje riziko rozvodu. Mnohé studie po celém světě zjistily, že kohabitace před svatbou zvyšuje riziko pozdějšího rozvodupřibližně o 40-85% (Bumpass & Sweet, 1995; Kahn & London, 1991; Haskey, 1992). Speciálně to platí pro vícenásobné zkušenosti kohabitace. Některé studie, ale ne všechny, ukazují, že kohabitace s plánem uzavřít manželství nemá na následné manželství žádný vliv (Teachman & Polonko, 1990).

·         Manželství chrání děti před týráním. Kohabitace rodičů zvyšuje riziko. Jedna studie ve Velké Británii zjistila, že ve srovnání se sezdanými biologickými rodiči je četnost vážného týrání dítěte

o    6x vyšší v manželských rodinách s jedním nevlastním rodičem,

o    14x vyšší, když je matka sama

o    20x vyšší, když biologičtí rodiče žijí v kohabitačním vztahu

o    20x vyšší, když je otec sám

o    33x vyšší, když matka žije v kohabitačním vztahu (Whealan, 1993).

Jiná studie z USA potvrzuje, že riziko týrání v nerodičovské rodině je 6-40x vyšší (Daly & Wilson, 1985). Riziko, že dítě bude zabito do 2 let věku je v nerodičovské rodině 3-100x vyšší (Daly & Wilson, 1998). Široké rozpětí rizika je způsobeno rozdílnými metodologiemi.

·         Manželství, nikoliv kohabitace, chrání partnery před násilím. Podle národního výzkumu rodin a domácností v USA je riziko násilí mezi nesezdanými partnery 4x větší než mezi sezdanými, i když vyloučíme vzdělání, rasu, věk a pohlaví (Waite, 2000).

·         Kohabitace nechrání před zdravotními riziky, se kterými se setkávají svobodní. Míra úmrtnosti se liší nepatrně (Lillard &Waite, 1995). Podle dlouhodobé studie duševního zdraví se duševní pohoda kohabitujících  a svobodných neliší. Když se ale vzala v úvahu zdravotní historie a postoj k životnímu stylu, je kohabitace významným faktorem vzniku alkoholismu u mužů. Závěr studie ukázal, že snížení rizikového chování se vyskytuje pouze jako následek manželství, nikoliv během kohabitačního soužití. (Horwitz & White, 1998).

·         Nárůst „platové prémie“  je u kohabitujících mužů  zhruba poloviční než v manželství (Daniel, 1995). Protože ale manželství má tendenci trvat déle, relativní návratnost manželství se s časem ještě zvyšuje. Naproti tomu u kohabitace nemá trvání soužití vliv na kumulaci majetku (Hao, 1996).

·         Děti manželských párů jsou lepší ve škole. V australské studii porovnali kohabitující soužití a manželství srovnatelné z hlediska věku, vzdělání, trvání vztahu, sociálně-ekonomického postavení a osobních vlastností. Děti manželských párů si vedly ve škole významně lépe (Sarantakos, 1996). Studie v USA shodně ukázala, že děti z kohabitujících vztahů mají ve škole horší výsledky (horší studijní výkony, více problémů) a po vyloučení sociálních, ekonomických a rodičovských faktorů věnovali kohabitující rodiče dětem méně času (McLanahan & Sandefur, 1994).

·         Děti manželských párů jsou zdravější. V Velké Británii je kojenecká úmrtnost u kohabitací o 30- 40% vyšší a u svobodných matek je o 40-70% vyšší ve srovnání s dětmi narozenými sezdaným párům. Míra syndromu náhlého úmrtí kojenců (zatím nevysvětlitelná úmrtí kojenců, pozn. překl.) je 3x resp. 5-9x vyšší (ONS -Office for National Statistics, 1999).

·         Některé věci jsou jasně dané. Ve Velké Británii mají chudí i bohatí stejnou pravděpodobnost, že budou kohabitovat . Chudí ale mají s vyšší pravděpodobností dítě, což zmenšuje pravděpodobnost pozdějšího sňatku (Emisch & Francesconi, 1998). Postoje také ovlivňují volbu mezi kohabitací a manželstvím. Ženy, které jsou zaměřeny na kariéru, a muži, kteří si vysoce cení svého čas na zábavu, mají ke kohabitaci větší sklon. (Clarkberg at al., 1995). Stejně tak mají obrovský vliv chování a rozhodnutí rodičů. Rozvod rodičů nebo postoj k němu mají souvislost s větší či menší  pravděpodobností, že děti dají přednost kohabitaci (Axinn & Thornton, 1992; Kiernan, 1999).

·         Ale existují  rozdíly v chování. Bez závazku a dlouhodobé perspektivy, která s ním souvisí, mají kohabitující partneři sklon neriskovat specializaci svých rolí, která je častější v manželství. Dělení a duplikování všech rolí je neefektivní a pomáhá vysvětlit např. nedostatek času, který zbývá na domácí úkoly dětí.

Odhaduje se, že ve Velké Británii nejméně 1 ze 3 manželství končí rozvodem. Kohabitující partnerství se rozcházejí ještě daleko častěji. Důsledky takových rozchodů jsou velké. Dospělí mohou v souvislosti s rozchodem nebo s rozvodem čelit mnohem větším zdravotním i duševním rizikům. Manželství má sklon vyvést lidi z chudoby, zatímco rozvod má tendenci je do ní zase uvrhnout. Také jejich děti nesou důsledky, které je mohou vážně ovlivňovat po celý život.

Přímá cena, kterou daňoví poplatníci ve Velké Británii zaplatí za rozpad vztahů, přesahuje 15 mld £ ročně (Poznámka překladatele: tj. cca 500 mld Kč; velmi přibližně by se tedy dalo odhadnout, že má-li ČR 10 mil. obyvatel ve srovnání s 60 mil ve Velké Británii, jsou náklady v ČR cca 50 mld Kč ročně, tj. více než 5% státního rozpočtu ČR). Naproti tomu titěrných 5 mil. £ ročně se věnuje na propagaci manželství a prevenci rozchodů. Jinými slovy z každých 3000 £, které vláda spotřebuje jako náklady na rozvody, vynaloží pouhou 1£ na prevenci, aby se věci nezhoršovaly. Situace se ale nelepší.

·         Chudoba a stres. V USA je téměř polovina dětí černých svobodných rodičů v bídě, na rozdíl od pětiny dětí černých rodin s oběma rodiči; pro bílé je rozdíl stejně velký, ale podíly jsou menší. Nedostatek peněz, času a pozornosti věnované rodiči zvyšuje úroveň nemocnosti a stresu chudých dětí (McLanahan & Sandefur, 1994). Nedávná studie zjistila, že tyto rozdíly v míře chudoby nejsou způsobeny rasou, ale (manželským) stavem a závislostí na sociálním zabezpečení (Rector at al., 2001)

·         Duševní pohoda a vztahy. Duševní pohoda dětí z vysoce konfliktního manželství se může po rozvodu zlepšit, ale většina rozváděných manželství není vysoce konfliktních a takové rozvody mají na děti nejničivější okamžitý vliv (Amato & Booth, 2001). Studie lidí narozených v roce 1958 ve Velké Británii ukázala, že u dětí, které zažily rozvod, je o 39% vyšší riziko duševní zdravotních problémů (Cherlin et al., 1998). Historická 25 let trvající studie 93 dětí z rozvedených manželství v USA ukázala, že okamžité trauma z rozvodu je méně důležité než prvních 10 let života v dospělosti, kdy jsou ve středu zájmu vztahy mezi mužem a ženou (Walerstein, 2000). Dospělé děti z rozvedených rodin jsou 2-3x častěji nakloněny ke kohabitaci, a pokud uzavřou sňatek, jsou daleko náchylnější k rozvodu, zvláště v počátcích svého manželství a čím mladší byly, když se jejich vlastní rodiče rozvedli (Amato & Booth, 1997).

·         Kriminalita. Dlouhodobá studie mužů od 8 do 32 let v USA ukázala, že rozvod rodičů před 10 rokem věku dítěte je hlavní predikátorem adolescentní delikvence a  kriminality v dospělosti (Farrington, 1990). V USA míra rozvodů v libovolném městě a čtvrti zřetelně korelovalovala s počtem loupeží v dané lokalitě, bez ohledu na ekonomické a rasové složení (Sampson, 1992).

·         Zdravotní riziko. Výskyt alkoholismu, depresí, psychických poruch a sebevražd je u většiny kategorií nesezdaných lidí přibližně dvakrát pravděpodobnější než u sezdaných (Robins & Reiger, 1991; Smith et al., 1988). Dlouhodobá studie 1500 lidí ze střední třídy s vysokým IQ zjistila výrazně vyšší míru úmrtnosti u těch, jejichž rodiče se rozvedli (Tucker et al., 1997), zejména když se rozvedli dříve, než byly dítěti 4 roky (Singh & yu, 1996).

·         Majetkové riziko. Žít sám je dražší než žít společně. Rozvod tudíž likviduje úspory. Rozvedení muži také vydělávají méně, než když byli ženatí, a rozvedené ženy jsou znevýhodněny na trhu práce povinností péče o děti. Např. příjem domácnosti v USA klesne po rozvodu v průměru o 42% (Corcoran, 1994). Skoro 50% amerických domácností upadne po rozvodu do chudoby (Heath, 1992). Svobodné matky žijí
v chudobě s 3-4x větší pravděpodobností než vdané matky (McLanahan & Sandefur, 1994).

·         Zpráva Family Matters (Lindsay, 2000) odhaduje konzervativně přímé náklady daňových poplatníků ve Velké Británii na 15 mld £. Víc než 8 mld jde na podporu svobodných rodičů. Zbytek připadá na přímé náklady na rozvod – např. právní poradenství, ochrana před domácím násilím, dopady na zdraví atd.

·         Ztráty ekonomiky v zameškaných pracovních hodinách byly odhadnuty na dalších 15 mld £. Důsledky snížené produktivity rozvedených a snížení kupní síly rozdělených domácností nebyly vyčísleny.

·         Dokud společnost nerozpozná rozdíly ve struktuře rodiny zjištěné výzkumem a nebude usilovat o zmenšení jejich negativních dopadů, je jisté, že požadavky na vládu a daňového poplatníka neúprosně porostou.

****************