Rádio Praha: Jak udržet šťastný vztah – na to hledá odpověď Týden manželství

12. 2. 2007
PRAHA [Radio Praha]

Začíná velkou láskou a končí rozvodem. Tak se dá popsat osud 65 českých manželství ze sta. Dobré vztahy mezi mužem a ženou nejsou samozřejmostí a připomenout to chce Národní týden manželství. Za akcí, v Česku iniciované poprvé, stojí především neziskové organizace a křesťané. Kampaň se záměrně koná v čase Valentýna, svátku zamilovaných.

Kéž by tohle platilo celé manželství. V Česku je však jeho průměrná délka 13. let. Následuje rozvod, kterým trpí především děti. Jaký je tedy recept na spokojený vztah? Jak říká Vladimíra Šťastná z Asociace manželských a rodinných poradců, chytrých knih a rad je dostatek. „Otázka je, jak to lidé, kterým předpis na spokojené manželství dáme, uchopí a jak s tím naloží. To je vždycky to nejtěžší.“ Co je hlavním problémem v současné době ve vztazích? „Problémem je, že se lidé nedovedou domluvit na základních věcech, jak mají fungovat třeba ve výchově, v domácnosti, jak mají trávit volný čas.“

Týden manželství má být podle jeho organizátorů výzvou všem manželským párům, aby si připomněly, že je třeba se zastavit a o vztazích přemýšlet. Domnívají se, že pokud se „něco nestane“, je pokračování rozpadu rodiny a manželství v Česku nevyhnutelné.

V současnosti se rodí mimo manželství přes 30 procent dětí. A někdy je to pro partnery i ekonomicky výhodnější. Jak se na budoucnost manželství dívá psycholog Karel Humhal? „Tendence je taková, že lidé budou spíše žít více sami, než v partnerských vztazích. Důležitý faktor je, že lidé jsou ekonomicky silnější jako jednotlivci. Když se rozejdou, tak to pro ně není katastrofa ve smyslu obživy. Myslím, že se dříve lidé nerozváděli také proto, že hlavně ženy se bály, že kdyby zůstaly samy s dětmi, tak by je neuživily. Hlavní důvod, který si myslím, že tam také hraje roli, je určitá nezodpovědnost v jednání lidí. Trošku lehkomyslně vstupují do vztahu, mají spolu děti a stejně lehce potom ty vztahy opouštějí.“

Do manželství vstupuje každý s určitými představami. Takto vypadá typické české manželství z pohledu žen: „Já si myslím, že české ženy jsou víc vytížené. Jsem žena, tak to musím říct. – Myslím si, že v zahraničí se na tom oba partneři podílí společně. – Žena běhá do práce, do školky, ze školky, k plotně, vaří, vyvádí ven děti, chodí ke všem doktorům, na všechny třídní schůzky a muž vydělává.“

Ženy by rády zapojily muže víc do chodu domácností, ale ti, alespoň někteří, vzpomínají na staré časy. „Dneska je to všechno jinak. Nejsou na sobě tak závislí, je to otázka ekonomická. – Teď v poslední době se bourají veškeré staré hodnoty. Žena chce být samostatná a chce po muži, aby se podílel na domácnosti. A tak dochází ke třenicícm. – Já si myslím, že klasické české manželství je rozvedené manželství.“ Ne příliš nás asi potěší, že více rozvodů už je v Evropě jen mezi Belgičany a Estonci. Druhý trend naznačuje, že se do manželství v poslední době přiliš lidí nehrne.